Starověký Egypt

Doba starověká a její kulturní odkaz v Egyptě.

Vznik Staré říše a sjednocení Egypta

Civilizace starého Egypta se začala formovat kolem 6. tisíciletí, kdy změna klimatu přinutila tamější zemědělce a pastevce ke stáhnutí k Nilu, jehož každoroční záplavy přinášející zúrodňující bahno byly jediným zdrojem vláhy, protože v Egyptě až na výjimky neprší. Zemědělství se proto stalo nejdůležitějším zdrojem obživy tehdejších obyvatel. Protože však Nil poskytoval vláhu jen v přibližně 20 km širokém koridoru, začali tito obyvatelé stavět hráze a zavlažovací kanály. Poušť, která Nil obklopovala se pak stala zdrojem důležitých surovin nejen pro stavbu, která zde byla odkázana na kámen z pouště, neboť zde moc stromů nerostlo.

První menší státní celky začali na egyptském území vznikat kolem 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Včele těchto států byly místní vládci, zvaní faraóni, kteří měli královský palác. Postupně se formují dva větší státní útvary - Dolní Egypt na severu a Horní Egypt na jihu. Tyto celky byly nakonec sjednoceny v momentě, kdy pravděpodobně vzrostla moc a bohactví vládců Horního Egypta v souvislosti s těžbou zlata ve východních pouštích faraónem Menim (také Menej, Menés) kolem roku 3200 př. n. l., který také založil nové hlavní město Menfis (též Mennofer) na přibližných hranicích Dolního a Horního Egypta. Území této Staré říše zabíralo tok Nilu, rozvíjel se dálkový obchod s Libyí (obchod s cedrovým dřevem), s Puntem (dnešní pobřeží Somálska) po Rudém moři na jih a absolutní moc vládců a jejich majetek se promítnul do stavby jejich hrobek, pyramid.

Nejstarší z nich, stupňovitá pyramida Džoséra z třetí dynastie, se nachází v Sakkáře, známější pyramidy se však nacházejí severněji, v Gíze. Zde byli pohřbeni vládci 4. dynastie a najdeme zde proto pyramidu Cheopse (Chufua), která je ze všech největší či jeho syna Chefréna, který si k pyramidě nechal postavit i sfingu se svým portrétem. Egyptští panovníci se chovali despoticky a považovali se za bohy, za které se i vydávali a jen díky tomu dnes tyto úchvatné stavby ještě stojí. Byly také válečníky a dobyvateli a jako egyptští králové ve svých rukou soustřeďovali nejvyšší administrativní, soudní, vojenskou i náboženskou moc. V samém čele státní správy pak stál někdo z královské rodiny, později i někdo z královských úředníků. Celý Egypt pak byl rozdělen na řadu krajů, jejíchž správci měli řadu pravomocí. Ke správě sloužil i početní úřednický aparát písařů, kteří měli i řadu dalších znalostí, vyznali se třeba ve finančnictví, technické či vojenské oblasti.

Sarkofág

Společnost starého Egypta byla polyteistická, Egypťané uznávali řadu bohů, ale tím nejdůležitějším byl bůh slunce Ré. Staří Egypťané také věřili na posmrtný život a proto mrtvá těla balzamovali, aby si uchovala svou podobu (taková těla pak nazýváme mumie). Balzamování byli jen králové či významní hodnostáří, ale výjimkou nebylo ani balzamování zvířat. Ke konci Staré říše rostl význam jednotlivých správců, kteří oslabovali centralizovanou autoritu faraóna. Dokonce si začali přivlastňovat i náboženské pocty, které příslušeli pouze egyptským králům, a postupně tak rozkládají Starou říši, která roku 2190 př. n. l. zaniká rozpadem na menší celky.

Střední říše

Egypt je známí tím, že nikdy nevydržel dlouho nesjednocený. Přibližně po 100 letech od zániku Staré říše vzniká kolem roku 2100 př. n. l. Střední říše, jejíchž hlavním městem se stává město Véset, která měla značný vojenský charakter. Patřilo k ní území Sinajského poloostrova, Palestiny, Fénicie, Sýrie, Nubie a části Lybie. Byly za jejího trvání budovány četné hráze, zavodňovací kanály, které mohli zvětšit plochu zemědělské půdy. Vznikla tak Fajjúmská oáza, jež se stala obilnicí země. Střední říše byla veskrze bohatým státem a rozvíjela obchod s celým středomořím. Protože však bohactví sloužilo jen vládcům, začalo docházet k četným otrockým povstáním a nastřádané bohactví začalo lákat i jiné národy. Jedni z nejsilnějších útočníků se stali Hyksóvé, kteří přišli do Egypta kolem roku 1700 př. n. l. z východu, a kteří říši nakonec porazili a stali se jejími vládci po 100 let, během kterých si Egypťané osvojili používání koní a zpracovávání kovů.

Nová říše

Kolem roku 1500 př. n. l., po svržení nadvlády Hyksósů, vzníká Nová říše. Hlavním městem Nové říše se stalo město Théby, což byl jen přejmenovaný Véset a dnešní Luxor. Stát to byl opět především vojenský a zmocnil se podobných území jako Střední říše. Největšího rozkvětu však dosáhl za Thumese III., jež se opíral o silnou armádu, se kterou táhl do Asie. Stabilizoval a centralizoval moc, rozvíjel obchod, díky čemuž zažíval Egypt hospodářský vzestup.

Za vlády Amenhotepa IV. se v Egyptě uskutečnila náboženská reforma. Král zakázal kulty mnoha bohů (i Amona) a zavedl kult slunce, ve kterém měl být starobylý bůh slunce Ré uctíván ve své viditelné podobě slunečního kotouče. Sluneční kotouč byl zván jako Atón, jediný hlavní bůh. Sám faraón si změnil své jméno Amenhotep (Amon je spokojen) na Achnaton (prospěšný Atónovi) a odstěhoval se z Théb do nového hlavního města, které založil a pojmenoval jako Achenaton (obzor Atonův). Po jeho smrti vládl syn Tutanchamón, po jehož smrti se zase vše vrátilo do původních kolejí.

Jedním z dalších faraónů byl Ramses II., který proslul svými boji s Chetity, kdy s nimi roku 1270 př. n. l. podepsal nejstarší známou mírovou smlouvu na světě. Následně se musel Egypt bránit útokům mořských národů, kterým se, za ztráty části území, ubránil a poté se kolem roku 670 př. n. l. dostává do bojů s Asýrií, jejíchž útoku podlehl a na 15 let se stal obětí jejich nadvlády. Asyřané byli tedy nakonec vyhnání faraónem Psametikem I., který založil novou Sajskou dynastii s hlavním městem Saj.

Tato dynastie vládla asi 100 let, kdy Egypt definitivně roku 525 př. n. l. dobyli Peršané a jejich panovník Kambyses. Zde Egypt ztrácí svou samostatnost, kterou již zpátky nezískal až do prohlášení nezávislosti r. 1922.

Písmo starého Egypta

Hieroglyfy

V Egyptě postupně existovala tři různá písma. Z obrázkového písma se kolem 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l. vyvinulo písmo hieroglyfické (posvátné), kterým se psalo do skal. Na papyrus se psalo hieratickým písmem (kněžským) a v 7. století př. n. l. vzniklo písmo démotické (lidové). Umění v Egyptě, včetně písma, sloužilo kultu mrtvích, ale vzniklo také jako potřeba organizace hospodářství.

Architektura

Architektura starého Egypta spočívala v monumentálních stavbách z kamene. Stavěli se chrámy, hrobky, mastaby a pyramidy. Mastaby byly nadzemními částmi ve tvaru komolého jehlanu. Zbodeny sochami, reliéfy a nástěnými malbami měli až 32 místností. Chrámy (Karnak, Luxor, Véset) se stavěly bohům, obvykle k nim vedla alej sfing a zahrnovali i kolosální sochy faraónů, sloupové chodby a sloupové místnosti, kde měli vstup povolen pouze kněží.

Malířství

Podkladem maleb byla omítka z nilského bahna s úlomky rákosu natřená bílým vápnem. Na takvý podklad se pak malovalo temperovými barvami pojenými arabskou gumou a vaječným bílkem. V obrazech převládají linie, jásné barvy kolorují tvar a barvy obecně měli svůj symbolický charakter. V pyramidách se malby nevyskytovaly.

Kam dál

Můžete pokračovat na shrnutí egyptské historie nebo na jednotlivá města Egypta.

Nebo muzete pokracovat rovnou zde: egypt last minute

Přečtěte si o dalších zemích afrického kontinentu

Na stránkách Egypťanů se nacházejí také informace o dalších zemích Afriky, najdete je na stránce věnované Africe.